Nedávno mi zazvonil telefon, ozval se příjemný ženský hlas a ptal se, zda ještě fotografuji naháče. Reagoval jsem poněkud vlažně. "Ale my tady máme jiné naháče - bezsrsté teriéry!" ozvalo se ze sluchátka, které mi překvapením málem vypadlo z ruky. Večer jsem strávil hledáním ve starších ročnících Psa přítele člověka. Historie psů naháčů se měří v tisíciletích, americký bezsrstý teriér (American Hairless Terrier) je výjimkou a má svůj vznik přesně zdokumentován. V roce 1972 se ve vrhu "rat teriérů" narodila fenka Josephine, která se od svých sourozenců odlišovala jemnou, růžovou kůží posetou černými skvrnami a hlavně absencí srsti. Fenka s touto vlastností (nikoliv vadou) zaujala přátele chovatelů, manžele Scottovi. Ti se nakonec nahé fenky ujali a podařilo se jim odchovat další bezsrstá štěňata.

V březnu 2004 se na ruzyňském letišti sešly tři nedočkavé chovatelky, očekávající přílet první pětice Amerických bezsrstých teriérů u nás. Šárka Štefánková, která se věnuje chovu dalmatinů a čivav. Denně má možnost pohladit mnoho psů a dalších různých zvířátek. Pracuje totiž jako veterinární sestřička v ordinaci MVDr. Jana Herčíka, Csc. Dále Martina Stavinohová, která má blízko k minibulteriérům a stafordšírským bulteriérům. Trojici chovatelek vlastně sestavila hlavní "pachatelka" celé akce Romana Dyntrová, která má tři dalmatiny. Většina přátel zná Romanu ještě pod dívčím jménem Raková.

Na cestě z výstavy začaly Romana s Martinou přemýšlet, že bylo dobré pořídit si nějaké nové a zajímavé plemeno, ale hlavně malého pejska na mazlení. Martina evidentně tíhne k teriérským plemenům. Romanu Dyntrovou trápí alergi, takže všudypřítomné závěje bílích chlupů dalmatinů byly odsouzeny k minulosti. Vznikl tedy nápad založit v České republice chov amerických bezsrstých teriérů. Cesta od nápadu k realizaci byla poměrně komplikovaná. "Začala jsem pátrat na internetu, kde bylo velké množství adres a kontaktů. Náhodou jsem si vybrala jednu z adres a ozvala se mi prezidentka klubu chovatelů těchto teriérů, paní Teri Murphy ze Severní Karolíny.. Ze zkušenosti ostatních chovatelů jsem věděla, že navázat kontakt s chovateli v USA bývá obtížné. Měla jsem však štěstí. Na svou prosbu o informace jsem dostala odpověď a od toho dne jsme si s paní Murphy psaly doslova denně. Po nekonečném dlouhém prověřování mi slíbila pomoc. S Martinou jsme měly velké přání, a to, že by bylo báječné získat tři teriéry, dvě holčičky a chlapečka. Teri souhlasila a nabídla nám ještě osrstěného pejska. Toho jsme nejprve odmítly, ale Teri poslala fotografie a vysvětlila nám, jak je osrstěný pejsek nutný pro dobrý a zdravý chov tohoto plemene. Prakticky rok jsme čekali, než nám Teri vybrala nepříbuzné pejsky z kvalitních chovatelských stanic a hlavně bez jakýchkoliv vad. Mezitím jsem se potkala se Šárkou Štefánkovou a nabídla jí, zda také nechce amerického bezsrstého teriéra. Nejprve se zdráhala, ale pak nakonec souhlasila. Požádala jsem tedy Teri ještě o jednu fenečku pro Šárku.

Po ročním snažení jsm etedy napjatě čekaly na pražském letišti. Napadaly nás myšlenky, zda je to celé vlastně doopravdy a zda si z nás někdo nedělá legraci. Do USA jsme poslaly nemalou částku. S paní Teri Murphy jsem se znala vlastně pouze přes e-mail. Jak je však mezi seriozními chovateli v USA zvykem, byla platba ihned po přijetí zveřejněna na klubovém chatu. Tak se k nám tedy dostalo prvních pět amerických bezsrstých teriérů, tři fenky - Chackers, Dream, Cammile a dva pejsci Mate a osrstěný Buddy."

Možnost fotografovat toto neobvyklé plemeno jsem přivítal s nadšením i zvědavostí. Jde o plemeno temperamentní, nebojácné a sportovní. Povaha je milá, otevřená a přátelská. Na rozdíl od většiny teriérů příliš neštěkají. Při setkání s jinými psi jsou nekonfliktní. Celá pětice působí velmi vyrovnaným dojmem. Co se týká jejich zbarvení, jsou v nich obsaženy všechny barevné variety, včetně vzácného čerbého zbarvení Cammilky, která po narození měla modrou barvu a pochází z ojedinělé linie, kterou v Americe nazývají Blair Witch Project. To nám bylo obrovskou poctou. Co se týká kvality "srsti", tak ta je srovnatelná s bezsrstou kočkou sphynx a obrovským přínosem a výhodou je, že se na žádné části těla nedoholuje. Příjemným překvapením je vynikající kvalita chrupu. Lysost u bezsrstých teriérů není spojena s chudozubostí. Zajímavé je, že se vždy toto plemeno rodí osrstěné, ale u budoucích naháčů je srst řidší a přibližně do osmi týdnů ůplně zmizí. Američtí bezsrstí teriéři jsou recesivní homozygoti, takže například ze spojení dvou nahých jedinců se nemůže narodit osrstěné štěně. Již při vzniku plemene měli někteří chovatelé v USA obavy, aby se toto plemeno nestalo obětí a středem zájmu různých množitelů, které vede především touha po rychlém zbohatnutí a nikoliv chovatelský zájem. "Chtěli bychom, aby tohoto pejska dostali do rukou lidé, kteří si ho budou vážit ne pro to kolik stojí, ale pro jeho skvělé vlastnosti. Chceme, aby jej u nás měli lidé kteří si ho zaslouží a ne nějací velkochovatelé s "podnikatelským záměrem." Pro nás jsou američtí bezsrstí teriéři klenotem mezi plemeny naháčů a přejeme jim jen ty nejhodnější lidské maminky a tatínky." Více informací na www.ahtcz.cz, nebo na e-mailové adrese czech.aht@seznam.cz


text: Jan Šimeček